Air Astana - den čtvrtý

Když jsem se včera večer bavil se svou lepší polovičkou, vyjádřil jsem své znepokojení, že trochu nestíhám psát. Řekl jsem, že: "Už mám 6 dní zpoždění." Její odpověď byla vskutku briskní:

Nejsi těhotný? (smích)

Protože nejsem členem něžného pohlaví, chvilku mi trvalo, než jsem pochopil  tuto otázku vztaženou k opožděné periodě. Já vím, že si myslíte, že mám delší vedení, ale přece to tu nemůžu veřejně přiznat.:-)

Každopádně píšu dál. Jsme zde již čtvrtý den (i když ve skutečnosti už je 9. března  :-) ) a většina věcí, už nám přijde normální a automatická. Prvotní šok už přešel. Dnes nás čeká seznámení s leteckými předpisy Kazachstánu a jejich odchylkami od ICAO a také s provozní příručkou Air Astana, známou jako OM-A. Nepředpokládal jsem nic mimořádného, ale příručka s obsahem 1000 stran drobného textu je přeci jen trochu dost. Tyto předpisy mají anglický název General Rules of Flight In the Airspace of the Republic of Kazakhstan. Místní jim však neřeknou jinak, než OPP, nejspíš je to zkratka z místního názvu, ale s tím mi bude muset pomoc někdo vládnoucí jazykem ruským.

Přednáší nám, jestli to není příliš vznešené slovo pro 2 anglická slova následovaná jedním ruským, druhý pilot z Boeingu 757/767. Probíhá to poněkud divokým stylem, kdy nám předčítá text, který my máme sami před sebou. Za chvíli to ovšem vzdává. Máme 20 minut pauzu a zahajujeme fiktivní přípravu na let. 

Přinese nám jednu společnou obálku, ve které dostává posádka před letem svou přípravu. Na přední straně nenacházíme nic neobvyklého. Tedy krom toho, že zepředu je okénko, kam se zaznamená, zda při letu byla na letišti jiného státu provedena bezpečnostní kontrola letadla a posádky místním Úřadem pro civilní letectví. Česky řečeno SAFA. Vzhledem k tomu, že je Air Astana jedinou kazašskou společností, která není na blacklistu EU, není se čemu divit, že na nás ten ouřední šiml čeká všude. 

Uvnitř obálky je hromada nezbytností, které stejně většinou nikdo nečte, co si budeme nalhávat. Ale být tam musí. Co je poměrně nestandartní, tak se tady Journey log dává vytištěný jako samostatný papír, zatímco v Evropě se většinou, alespoň co já vím, ale ne že by toho bylo zase nějak moc, používá ve formě bloku použitelného řekněme na sérii 50ti letů. [Journey log - čti: záznam, kde se vedou data o použitém letadle, jeho posádce, natankovaném a spotřebovaném palivu, počtu přepravené pošty, nákladu, lidí a zvířat. Lidi a zvířata se občas dají napsat do stejné kolonky :-) ].

Druhou nestandartní věcí, se kterou jsem se nikdy předtím nepotkal, je Tabulka dostupnosti odmrazovací kapaliny a potřebného vybavení v jednotlivých destinacích, kam se létá. Není mi moc jasné, proč se tato tabulka dává posádce, když by podle ní měl rozhodovat dispečink, zda se vlastně daný let může uskutečnit, ale budiž. Tabulka je barevně kódovaná, a to buď zeleně nebo červeně. U každého letiště je také uvedeno rozhodnutí, které má pilot udělat. Takže buď letět (GO) nebo neletět (NO GO). 

Myslím, že jsem to vysvětlil jasně.

Pro ty pomaleji chápající uvedu ještě vysvětlivky, kterými nás společnost ve své moudrosti obdařila.

NO GO - text je dlouhý, ale shrnuto a podtrženo, nelétejte, jinak namrznete a budete tam až do jara

Znalost angličtiny tvůrce druhé vysvětlivky nás bavila ještě celý den.

GO - Good. May go.

Dispečink nás vybaví ještě standartně počasím a NOTAMy. Jak vám vysvětlím později, není to s nimi tak jednoduché.

Nástup do služby máme 1h 45min pro lety mezinárodní a 1h 15min pro lety vnitrostátní. I když tady vnitrostátní let je jako u nás z Prahy do Lisabonu. Nevím jak to tady kluci místní dělají, ale stihnout během tohoto času následující okružní cestu areálem letiště je výkon vskutku obdivuhodný. 

Když posbíráte celou posádku a svačinářkám poskytnete briefing, vyrážíte na závod s časem. Nedalo mi to a musím vám sem dát plánek, který nám byl nakreslen.

Vyrážíte z budovy posádek (C-1) přes ulici do další budovi (AK. C.) a všichni vybíháte do 2. patra na lékařskou prohlídku, která probíhá před každým letem. 

Air Astana Centre 1 - budova posádek

Pokud jste v horším stavu než doktor, neletíte. Když jste všichni FIT, doktor vám orazítkuje Journey Log a spěcháte dál. Další budovou je budova, kde sídlí "Kazaeronavigatsiya". Tady si musí kapitán osobně podat letový plán (díky bohu už připravený dispečinkem), přebírá oficiální NOTAMy a podepisuje se. Teď se běží na letiště, probíhá se bezpečnostními rámy a honem do další budovy. Tady sídlí meteorologové, kteří nám dají oficiální počasí, kapitán jej musí osobně přebrat a zase se podepsat. Potom honem zpátky do letištního terminálu, znovu bezpečnostní prohlídka, celníci a imigrační úředník (nevím, proč to nejde udělat při první návštěvě terminálu, ale co kdyby vás vlastnictví již druhé sady s počasím zlákalo k zaječím úmyslům). Potom se jde konečně do letadla a můžete začít pracovat. Honem naplnit, nakrmit to zelené zvíře zvané FMSka, nahnat dovnitř cesťáky (čti substrát) a může se frčet.

Ať dělám co dělám, nedokážu si ani trochu představit tuhle proceduru zvládnout za 1h a 15min po nástupu do práce. Celý tenhle kolotoč s vámi musí absolvovat samozřejmě celá posádka a tak vás všech 8 běhá pořád sem a tam.

Když se kolega kapitán sedící ve vedlejší lavici rozčiluje, proč má mít 2 sady informací, tak je mu odpovězeno, že ta první je sice oficiální, ale ta druhá je ještě víc oficiální. :-)

No a pak se v tom vyznejte.

Odcházíme po dnešním dni bydlet s pocitem, že kazašský pilot je nadčlověk a my bychom si měli rezervovat rychle místo na rotopedu v hotelové posilovně. No nic, čekají nás před přezkoušením 2 dny volna, tak hurá do sedel.