Létání s Yettim

Po dvou dnech, kdy jsem se probíral z nečekaného úspěchu příchází konečně aspoň trochu návrat k létání.

MTCP

Mountainous Terrain Clearance Procedure řečeno česky. Ujal se název Himalájské létání. Jedná se v postatě o postupy pro vyhnutí se vysokohorskému terénu v případě vysazení motoru, dekomprese nebo nekontrolovatelného požáru na palubě letadla za letu.

Tak jak je zde ve většině papírových záležitostí nepořádek (čtěte strašný bordel), tak tento výcvikový program vytvořila skupinka lidí, kteří opravdu věděli, co dělají. Výcvik se provádí na nepohyblivém simulátoru umístěném v podzemí budovy posádek.

Jak vidíte, je to složitá technologie   :-)

Sice to nejsou pláže Karibiku, ale práh dráhy je taky pěkné místo

Fotoscenérie velehor, už se těším na originál

Ale nejdřív zkusím vysvětlit, jak to vlastně funguje. My exulanti, kočírující ten náš francouzský zázrak, létáme přes velehory do Dillí, Pekingu, Istanbulu a Dubaje. Vlastně teď musíme místo v Dubaji sedat kousek vedle v Abu Dhabi, protože kazachstánská vláda odmítla ve jménu ochrany trhu žádost o přepravní práva nízkonákladovky Fly Dubai na trať Dubaj - Almaty, a tak...

Oko za oko, povolení za povolení...

...Dubaj nebude.

Na každou trať existuje dost obsáhlý šanon, který si posádka musí na příslušný let vyzvednout. Trať je rozpracovaná do jednotlivých segmentů ohraničených radionavigačními prostředky. Pro každý z nich je určena minimální bezpečná výška, úniková cesta a záložní letiště. Při teoretickém výkladu jsem se dost ztrácel, hlavně proto, že ty krasavice, kteté jsem dosud létal, byly postaršího data výroby, a tak jim chyběla většina zde přítomných vylepšení. Když si ale človek na navigačním displeji ohraničí bezpečný prostor a vykreslí si únikovou cestu, vypadá to už mnohem jednodušše.

Můj instruktor je bývalý srbský kapitán  nejhezčího éra na světě, hned po dvoustovce samozřejmě :-)  , Boeingu  747. Už ho nejspíš nebaví trávit čas ve druhém patře, a tak učí taková mladá ucha, jako jsem já, kudy tudy a jak na to. Je to fajn chlap, a tak, když mi nepřišel kapitán, zasedl na jeho místo a vyrazili jsme na trať Almaty - Dillí s A321 natřískanou k prasknutí. Samozřejmě to znamená, že éro nedokáže udržet na jeden motor bezpečnou výšku a tak přichází konečně zase trochu letecké zábavy.

Bohužel je tento simulátor pouhou pomůckou pro nácvik postupů, a tak jeho charakteristiky, co se řízení týče, nejsou moc dobré. Na odlepení letadla od země je potřeba dotáhnout skoro až na pupek. Je to úplně nepřirozené a hlavně nečekané, takže než jsem dosáhl svého a donutil mašinu letět, byl jsem poněkud rychlejší, než bych chtěl být. Se zapnutým autopilotem to běhá ale pěkně a věrohodně.

Za chvíli jsme v hladině a první exploze motoru a následná dekomprese kabiny na sebe nenechá dlouho čekat. Uhasit požár, zabezpečit motor, ze živého motoru dostat maximální trvalý výkon, vypnout automat tahu, pustit stopky a klesat na 22.000 stop. Důležitý časový údaj je 9 minut, kdy se začíná klesat do 14.000 stop. Nejpozději do 30 minut je člověk na zemi na náhradním letišti.

 

Během 2 hodin jsem si vyzkoušel 3 závady a postupně sedal v Dušanbe, Taškentu a Kábulu. Manuální přistání je kvůli charakteristikám simulátoru poměrně oříšek, ale nakonec stačí jen podržet mašinu lehce nataženou a přistání se dostaví. 

Nejvíc jsem si užil Dušanbe, kde jsem kvůli zablokované dráze musel dělat go around na jeden motor. Protože mám palivo na let až do Indie a Tájikistán tuto orientální zemi nepřipomíná ani trochu, jsem hodně přes maximální přistávací váhu. Tomu odpovídá i profil nezdařeného přiblížení, které  vede zpátky do majestátních kopců. Chvílemi mám na radiovýškoměru pouhých 200 stop, tedy 60m výšky nad zemí a tak usilovně přemýšlím, že uhnu stranou a poletím vizuálně zpátky do údolí. Nakonec se mašina přeci jen držela a začala stoupat o něco víc.

Po dvou hodinách byl konec a protože byl instruktor v dobrém rozpoložení, zalétali jsme si trochu v údolích s prázdnou mašinou trochu přáškařských cvičení a nakonec jsme se podívali i na Mt. Everest. Bohužel jediná fotka je rozmazaná. Tak přijměte aspoň náhradu.

Teď už mě čeká konečně živé letadlo a první pohled na Kazachstán z ptačí perspektivy. Těším se jak malý kluk :-) A potom už jen...

První dovolená v Jugoslávii, první dítě a potom už jen samá pozitiva a sociální jistoty...atd. atd. na příštích 10 let...