Dny následující

Předem se všem omlouvám za delší dobu ticha, ale z nějakého technického důvodu se mi nedařilo připojit k internetu.

Tento článek byl měl mít logicky název den pátý, neboť po 4 následuje 5 od nepaměti. Ale my máme konečně 2 dny volna, které ve velkém využíváme k odpočinku a studiu, protože už pozítří nás čeká první přezkoušení ve společnosti.

Den pátý a šestý

Neznaje jazyka ruského jsme vyrazili do nejbližšího obchodního centra zakoupit místní SIM kartu a připojení k internetu pomocí usb sticku. Cesta byla vskutku zajímavá. Měla trvat 10 až 15 minut, nám ve skutečnosti trvala minut 40. Pěkně jsme si pobloudili a když jsme asi uprostřed cesty narazili na park obehnaný vysokým kovaným plotem, osmělili jsme se zeptat nějaké kolemjdoucí, kudy tudy k obchoďáku Rumstore (ne není to sklad rumu :-) ). Posílá nás skrz park., a ten má velikost přirovnatelnou Vítěznému náměstí v Dejvicích. Celý ho asi 2x obejdeme, ale všechny východy jsou zamčené a omotané řetězem. Nakonec jsme se vrátili k místu, kde jsme do parku vstoupili a pěkně jsme ho po silnici obešli až do nákupního centra.

Telefonování v Kazachstánu je o něco málo levnější než v našich končinách. Bohužel jediná šance pro cizince je pořídit si přednabitou kartu. Nelogická potíž nastala při pořizování připojení k internetu. Koupil jsem si modem, který se zastrčí do usb portu a funguje také na kreditovém principu. Při zakoupení je nabitý na cca 50 MB, což stačí tak na 3 dny běžného připojení. Nikdo však nedokázal vysvětlit, proč si tam rovnou nemůžu uložit kredit. No nic, prý je to postup a tím je mi jasné, že nemá cenu dále se ptát.

Přišel na nás hlad a možná to bylo způsobené nedostatkem cukru v krvi, ale dostali jsme nápad. Jak si lze snadno domyslet, geniální zrovna nebyl. Rozhodli jsme se najíst v obchodním centru, kde jsme se zrovna nacházeli. To, že to byla chyba obřích rozměrů, potvrzovali naše zničené obličeje, když jsme se druhý den ráno sešli v hotelové restauraci na snídani. Ta samozřejmě sestávala většinou z černého čaje a pečiva.

V rámci zdravotní procházky jsem také udělal nějaké fotky hotelu a okolí:

Tady bydlíkujeme

Všude se staví

Kopečky v pozadí, prý je tam pěkné lyžování

Den sedmý

Dne 7. března LP 2011 jsme měli prodělat první zkoušku ohněm. Čeká nás přezkoušení z místních předpisů a provozní příručky OM-A. Čekáme pěkně na čas v učebně, když vchází dovnitř asi 160 cm vysoký přezkušující.

I am Airbus 320 Captain of Air Astana.

Nic jiného neřekl, nepředstavil se a potom samozřejmě následovalo, co následovat muselo. Rozdělil nás 4 do dvou skupin, kdy jsem já skončil spolu s Kurtem Scerrim, co-pilotem z Air Malta. Dostali jsme jakousi neúplnou složku dokumentů, která měla simulovat obálku s přípravou na let Almaty - Astana. Máme navigační přípravu, počasí a NOTAMy. Zbytek chybí. Kouzlo bylo v tom, vše chybějící si vyžádat a na nic nezapomenout. Problém je, že kompletní obálku jsme viděli jen jednou a pár dní už to bude. 

Když nám milý examinátor předával počasí, kde byly 3 letiště, řekl nám, že se jedná o místo odletu, destinaci a záložní letiště. Brali jsme to jako fakt. Měli jsme větší štěstí než kolegové. Naše váhy nevycházely na maximální přistávací hmotnost a tak jsme začali hledat onu příčinu. Naše záložní letiště nebylo to, na které jsme měli počasí a také proto nám nevycházelo palivo.

Kolegové z druhé skupiny dostali zadání podobné, ale ten zmetek nevelkého vzrůstu a velkého ega na ně vymyslel příklad, kdy se jim neprojevil špatně zadaný alternate na vahách, a tak si vzali v konečném důsledku o 2300 kg paliva méně. Znamená to o hodinu kratší výdrž letadla a hodnocení neprošli.

My dva jsme tedy díky nakloněné štěstěně test udělali a druzí dva kolegové byli požádáni, aby si šli zabalit s tím, že jedou domů. Podali samozřejmě okamžitě stížnost k letovému řediteli a protože už mám zpoždění větší než 6 dní :-), tak vám rovnou můžu říct, že uspěli a dostanou další pokus koncem měsíce.

Welcome to